Gola

Můj muž si přál k Vánocům Golu. Netuše o co jde, jsem mu přání odkývala a do paměti si je zapsala jako slovo velmi podobné jménu španělského malíře (F. Goya), abych je odtud později vytáhla a na netu zjistila, co vlastně mám nadělovat.

Ha, nářadí. Přibližný počet výsledků vyhledávání 14 000 000.

To bylo v září. Naštěstí. Využila jsem jedné vhodné příležitosti a upozornila muže na to, že bude nejlepší, když si ten správný typ vybere sám. A rychle – ať to stihnu objednat. Minulý týden mi donesl seznam. Že si mám rozhodnout,  jak moc do toho chci investovat, ale že první položka se mu líbí nejvíc. První položka byla nejdražší a v ČR k sehnání jen ve dvou e-shopech, z nichž se nakonec dle sídla firmy vyklubal jen jeden. Dodání 3 týdny, cena úplně šílená. Takže nic? Ale ne. Na Slovensku to mají skladem a za půlku.

Včera mi kufřík došel. Měla jsem z něj takovou radost, že dopravce jenom koukal. Teď mám kufr vedle stolu a pořád na něj koukám. Už jsem ho stačila rozdělat, přepočítat, omakat a několik kousků i vyzkoušet. Je to nádhera.

 A před chvilkou jsem se přistihla, jak na přiloženou věnovací vánoční kartičku píšu svoje jméno.